V pátek 23.července jsme napěchovali náš bydlík a vyrazili na Moravskou pouť.
Poutní místa byla dvě - slalomová Kroměříž a sjezdová Opava.
Kroměříž 24.-25.července 2010
Cesta do Kroměříže ubíhala vcelku plynule. Překvapivě nám ani neseskočily lodě ze střešní zahrádky při průjezdu dálnicí Humpolec-Brno (Vyškov). Po celou cestu tímto dálničním tankodromem jsem čelním sklem pozoroval místy i neuvěřitelný rozkmit špiček obou sjezďáků na střeše auta a modlil se v jejich setrvání. Stalo se a v celku bez dalších problémů jsme po setmění dorazili do kroměřížského kempíku. Problémek nakonec nevyvstal po cestě, ale až v kempíku, kdy na kraji ouzounké příjezdové cestičky byl v trsu kopřiv zapadlý mohutný kmen staré třešně, který se postaral o odlehčení našeho bydlíku o slušivý blatníček... Zapatkovali jsme bydlík na bývalém hřišťátku a vyrazili s dorazivším Ráďou na pivko. Tam jsme se dozvěděli, že loni po deštích se z našeho hřišťátka nikdo "normálně" autem nevyhrabal. Také nám spolupijící povídali o tom, že v řece teče "čůrek" a pořád se při jízdě bouchá pádlem o dno. Dopili jsme a začalo pršet...
Pršelo celou noc.
Ráno na "hřišťátku" moc bláta ještě nebylo. Voda v řece stoupla diametrálně. Naše oddílová minivýprava vyrazila na závody. Já se se svou loďkou na Moravu tahat nechtěl, tak jsem vyrazil na řeku s Kájininým růžovým kajáčkem. Po té, kdy předžačky startovaly na rozdíl od žaček už dopoledne a Kája si tak nakonec na závody půjčila lehčí loďku od Áni, jsem na "růžováčkovi" jezdil jen já. Holt v očích Moravanů zřejmě tedy budu navěky figurovat jako 4% kanoista...
Závodilo se na netradičním terénu široké řeky, ve které byl jeden silný proud a dva veliké vracáky pod pilíři mostu. V neděli navíc ještě stoupla v řece voda a trať se celá přestěhovala pod jeden z pilířů mostu, kde ještě šlo udělat i nějaké protivody tak, aby pod nimi byl jen "běžný" proud. Závody pro nás dopadly relativně slušně. Kája v menší konkurenci předžaček pobíhala po bedně (jednou druhá, jednou první, celkově druhá). Áňa v sobotu sedmá (nic moc) a v neděli čtvrtá, což je v prvním roce ČPŽ solidní (tedy alespoň dle mého hodnocení).
Nakonec jsme z hřiště vyjeli vlastními silami (skoro tam ani bahýnko nebylo) a když se k nám přes silné mříže nedostal ani do Káji zamilovaný pavián ze zámecké zahrady, tak jsme v nedělním podvečeru v poklidu opustili Kroměříž...
Opava 30.července - 1.srpna 2010
Do Hradce nad Moravicí jsme dorazili ve čtvrtečním podvečeru. Krátce po našem příjezdu začalo pršet...
Pršelo celou noc.
Tak do třetice ? Před 14 dny v Písku se závody pro velkou vodu zrušily. Před týdnem v Kroměříži to bylo o fous, tak jak nyní ?
Pršelo i celý pátek a místo celodenního turistického splutí Moravice jsme nakonec s holkama skoro celý den mastili karty, člobrdo a jiné kratochvíle.
Odpoledne jsme se nejprve pomazlili se čerstvou zlatou a stříbrnou evropskou medailí našeho nadějného juniora Bojlera a po té jsme se vydali omrknout trať našich zítřejších závodů, kde právě probíhaly soutěže hlídek. Dorazili jsme k řece u jednoho s hradeckých stupňů a koukali na čtyřmetrový válec pod ním. Áňa na něj chvilku zírala a pak prohlásila, že "tohle zítra nepojede". Její rozhodnutí o neúčasti v jejím prvním sjezdovém závodě (nepočítaje Strakonický volej) trochu naboural Sádlo se slovy: "tudy, támhle, takhle a tudy ... a ani to skoro na šprajdu necákne". Sledujíc poměrně hladné průjezdy válci většinou z aktérů závodu hlídek Áňa nakonec rozhodnutí o svém zítřejším startu v závodě změnila.
V závodě hlídek z našinců startoval pouze Bojler, který vypomohl Litovelským mladíkům k bronzu v deblech (ve startovním poli tří hlídek).
V noci se naše výprava rozrostla o Žirovnické a ráno jsme vyrazili na start. Obdobnou úvahou o svém startu v závodě jako v předešlém dni Áňa prošla zřejmě i Kačka, ale nakonec jsme se všichni postavili na start sprintu. Po prvním kole cca dvouminutového "sprintu" to vypadalo docela dobře - všichni jsme zdárně dojeli do cíle. Téměř všichni závodníci se ve druhém kole o trochu zhoršili. Snad jediným, kdo se zlepšil, byl Sádlo, který tak "s přehledem" nechal všechny singlíře za sebou a jasně zvítězil. Bojler byl celkově čtvrtý singlíř a mezi juniory druhý navíc přidal ještě celkové stříbro (a prvenství v juniorech) v deblech společně s kounickým Pavlíkem a načal tak svou opavskou medailovou sklizeň. Koudy byl celkově třetí veteránský kajakář. Ostatní v pozici "začátečníků" - Áňa, Kačka a já - jsme úspěšně absolvovali závod s umístěním ke konci svých kategorií.
V sobotním odpoledni pokračovaly závody maratonem. Na ten jsme se chystali s Marcelou do "turistické" sekce. Nakonec se nám ale program jevil časově nezvladatelný a tak jsme dali přednost rodinnému výstupu na zdejší královský hrad a pak divácké pozici při maratonu, ve kterém po řece lítaly jen dvě krumlovské lodě - Sádlova a Bojlerova. V místech, kde já jsem pozoroval závod, je to v předchozí větě použité slovo docela výstižné. Sádlo nakonec skončil těsně druhý, když mu po celou dobu ve dvojici jedoucí soupeř prchnul o pár vteřin při povinném přeběhu kilásek před cílem. Bojler dopádloval na konci druhé skupinky (tří) singlířů na celkovém pátém místě jako juniorský vítěz. My ostatní jsme si v podvečer projeli trať dlouhého závodu, ve které nás trochu překvapil (svou přítomností) největší stupeň s válcem v závěru trati.
V neděli byl na pořadu dlouhý závod. Pro žáky to byl pohárový článek, pro juniory a veterány mistrovský závod. Nastoupilo nás už jen pět, protože Sádlo už musel nechat toho flákání se na vodě a začít také trochu makat coby výkonný článek irské juniorské reprezentace. Závod pro nás dopadl dobře, lépe asi řečeno výtečně. Novici skončili podobně jako při sprintu, Koudy si vybojoval mistrovský bronz mezi veterány.
Posledním naším zástupcem byl Bojler.
Stručné shrnutí jeho vystoupení po skončení závodu:
Juniorský mistr ČR ve sjezdu na singlu (celkově druhý!)!
Juniorský mistr ČR ve sjezdu na deblu (celkově těsně druzí) !
Jeho působení při Silesia Water Tour bych vystihnul asi takto:
Bojler startoval chvilku přede mnou. Počkal jsem s nastupuváním do lodi a šel ke startu jej trochu povzbudit. Obdobně, jako u řady dalších závodníků, kteří když odstartovali, tak se od někud ze břehu ozval vždy ojedinělý hlas nějakého trenéra ři kamaráda: "hop-hop-hop... dávej!". Bojler byl ve startovní pozici a já se také připravoval na povzbuzení. Pak odstartoval a ze břehu někde vedle mě se ozval mohutný ryk a jekot povzbuzování, až v něm můj hlásek skoro zaniknul. Otočil jsem se a v místech, kde ty zvuky pomalu utichaly, stál hlouček děvčat. (Jo, někdy je sport krásný...)
Zapsal: Palouďák 6.8.2010
Odkazy:
Článek na Kanoe.cz - včetně výsledků závodů
Zmínka o Bojlerových jízdách také v článku v Deníku.
Celkové pořadí ČP juniorů ve sjezdu