Soustředění Týn nad Vltavou

Vše začalo ve středu 13.3. když se celá tréninková skupina dorostenců a žáků starších vydala na první soustředění tohoto roku. Už od začátku bylo jasné, že to nebude jednoduché a že forma, na které se pracovalo celou zimu, nebude stačit. Hned po příjezdu vrchní trenér Piškot nastolil přísná pravidla, mnozí by se dohadovali, že skoro diktaturu. Pravidla se totiž odvíjela od věcí, které se Piškotovi líbily, nebo ne. Hned po ustanovení pravidel se šlo na první trénink na vodě, abychom se rozjezdili po náročné zimě. Po vodě jsme šli rovnou běhat, abychom si proběhli trasu, která nás po celé soustředění neopustila.

Další den začal krátkou rozcvičkou a během na naší oblíbenou rozhlednu. Po běhu byl čas na snídani a osobní potřeby, ale ten utekl hodně rychle a byl čas jít na vodu. Trénink byl zaměřen na techniku, protože jsme byli na vodě po zimě docela nesmělí. Když náročný trénink skončil, byl čas trénovat vaření, které se všem skupinkám povedlo na výbornou. Odpoledne jsme se přesunuli na slalomky, kde jsme potrénovali všelijaké otočky a všechny ostatní dovednosti, bez kterých se ve slalomu neobejdete. Na tréninku však chyběl jeden člen skupiny, kterému se soustředění znepříjemnilo a celý trénink proseděl na záchodě, naštěstí se rychle zotavil a mohl v trénování pokračovat.

Pátek začal, jako každý jiný den, rozcvičkou a během na rozhlednu. Poté, co se všichni nasnídali, nás čekal další trénink, kde jsme jeli náročné úseky, které ale nebyly tak špatné, jako na první pohled vypadaly, ale naše forma stejně nestačila. Trénink vaření proběhl stejně, jako ve čtvrtek bez sebemenších potíží. Odpoledne nás zase čekal slalom, kde jsme pilovali všechny možné typy záběrů a pohybů pádla. Po takovém tréninku jsme se museli otužit eskymáckým obratem, abychom natrénovali opravdu všechny dovednosti.

Sobota začala už neoriginální rozcvičkou a během. Po této ranní rutině se starší a zkušenější skupina vydala do vln na divokou řeku Sázavu, kde jsme se sešli s kamarády z Plzně a společně s nimi jsme odjeli krásných 32 kilometrů na ještě hezčí řece. Divoká voda by se neobešla bez plavby, která proběhla jen jednou a nikomu se nic nestalo. Po náročném dopoledním tréninku naše kanoisty začaly bolet nohy a začali si stěžovat, že už další jízdu nedají, ale nakonec bolest překonali a odjeli všech šest jízd. Po náročném dni jsme si cestou zpátky zajeli na vyhlídkovou jízdu jižními Čechy.

Neděle - poslední den soustředění, který nemohl začít jinak, než rozcvičkou a během na rozhlednu. Po snídani nás čekal poslední trénink a testík na vodě, kde jsme poměřili síly i s našimi kamarády z Plzně, u kterých se ukázalo, že zimní přípravu nezanedbávali a všechny nás zajeli. Po testíku už jsme jen uklidili celý objekt loděnice a vydali se na cestu zpět do Českého Krumlova.

Autor: Čeněk Hitha