FLORBAL CUP 2024

O víkendu se junioři z našeho oddílu vypravili do Prahy na vodácký florbal cup. Celou zimu se na tréninkách v tělocvičně pilovala technika a připravovalo se na tento osudný den. (Škoda že na ně nikdo nechodil.) To víte, jak řekl Piškot trenér, kanoistika není jen o pádlování, ale také o florbalu.

Před prvním zápasem ze všech čišelo sebevědomí a všude panovala euforická nálada, ale bohužel neplatí: jak na vodě, tak na hřišti a po prvních pár minutách bylo vše jinak. Při prvním pohledu na hradecký tým, proti kterému měli hrát, bylo patrné hned několik rozdílů. Zkrátka všichni zde byli minimálně dvakrát větší než největší z našich hráčů. Ale tím se nikdo nenechal odradit a vrhli se do toho. Avšak postupem času po ustavičném, přesto neúčelném lítání po hřišti a pátém gólu pro druhou stranu, nálada pomalu začala upadat, až nakonec všichni vypadali jako hromádka neštěstí. 8/0 pro Hradec. Hradečtí je jedinkrát nenechali zmocnit se míčku.

Junioři se tím nenechali rozhodit a s novým zapálením se vrhli do druhého zápasu se Splašenými lenochody. Míhali se po hřišti tak rychle že je lidské oko téměř nestihlo postřehnout, ale míček se držel naší branky zuby nehty. 10/0 pro lenochody. Nad jejich zarmoucenými, strhanými výrazy se až lámalo srdce.

Když už to vypadalo že pro ně nezbývá naděje, spatřili tým českých reprezentantů, který měl být jejich posledními soupeři a svitla v nich naděje. Sice byli minimálně třikrát tak větší než oni, ale jejich motorika a bystrý zrak už nesloužily tak, jako dříve. Ne kvůli stáří, ale kvůli počtu vypitých škopků. Vypadalo to tedy na vyrovnaný zápas. Naši se hbitě prosmekávali mezi potácejícími se soupeři a zuřivě se bili do posledního dechu, davy fanoušků křičely, každou vteřinu to vypadalo že se blíží jejich vysněný gól, když v tom...konec. 11/0 pro českou reprezentaci.

Zdrcené pohledy našich juniorů byly k neunesení. Ani jeden jediný gól. Když vtom jim přišla nabídka na friendly battle (přátelský zápas) s mladými Pražáky. V jejich očích se objevil zvláštní masochistický lesk. Buď teď nebo nikdy. Bitva na život nebo na smrt, odráželo se jim v očích. Přátelský zápas nabyl nových rozměrů, jehož název nemohl být více ironistický, protože zde nebylo známky přátelství. Brutální zápas začal. Florbalky třískaly, míček lítal od branky k brance, brankáři byli plní modřin, avšak gól pořád nikde. Začala se jich zmocňovat čím dál tím větší zuřivost, která vyvrcholila přehozením soupeře přes mantinel. "Ale no tak kluci, vždyť je to JEN přátelský zápas." zaznělo z úst rozhodčího a zápas skončil. 2/0 pro Prahu. našich juniorů gól nikde. Zuřivost vystřídalo zoufalství, zoufalství, lítost a pak přišlo na řadu odhodlání. Odhodlání, že příští rok budou mít natrénováno, že příští rok všem vytřou zrak. A poté, spokojeni s touto myšlenkou, se odebrali na koncert Klacků z lesa, nejlepší skupiny pod Sluncem, pořádně to rozjet, protože když už v ničem jiném, tak v tom jsou zase mistři oni.

Alenka Šafaříková