První červnový víkend jsme se zúčastnili
Sjezdového MČR v Litovli.
Závody samotné proběhly, dá se říci, standardně, trochu nestandardní však byly události před tímto šampionátem.
Týden před Litovelským kláním měly proběhnout závody ČP žáků ve slalomu i sjezdu na Paraplíčku, avšak tyto závody byly ve čtvrtek před víkendem zrušeny. Důvodem byla obava z velké vody, která byla avizovaná pro Liberecký kraj. V době zrušení tam teklo v řece příjemných dvacet kubíků, v pátek dopoledne na chvíli vyskočil stav k padesáti, ale odpoledne už voda zase opadla. Zrušení závodů se v tu chvíli jevilo jako předčasné...
V sobotu v celých Čechách lehce poprchávalo, ke konci dne déšť houstnul a přes noc cedilo "jak z konve".
Probuzení do nedělního rána bylo udivující. Potoky v čechách zmizely, místo nich byly řeky. Místo řek veletoky a místo struh potoky. Jizerou na Paraplíčku teklo 250 kubíků. Oproti předpovědi se ale mraky usadily také na jihu republiky. Dvěstěpadesát kubíků běželo i na Vltavě Krumlovem (a to byla hlavně voda posbíraná pod Lipnem, které celý den pouštělo „zanedbatelnou šedesátku").
Když průtok v Krumlově stoupnul na tři stovky, vyrazili jsme stěhovat věci z šaten a lodě do klubovny. Voda nám při tom ukazovala už jen tři schůdky schodiště za brankou k řece.
Dál ale už řeka nevystoupala.
Druhého dne nám ukázala o dva tři schůdky více a takto se valila korytem celý týden.
Trénovat nebylo kde, trochu překvapivě nás nepustili pádlovat ani na blízké rybníky (?). Ve čtvrtek vyrazili junioři alespoň trochu ladit jízdu v družstvu na lipenské jezero.
My jsme na řeku v tomto týdnu pádlovat nechodili. Ne však jiní, bohužel to nemělo vždy dobrý konec...
Jeden takový případ také bez přípravy zasáhl do životů některých našich členů.
Jehlík už asi těžko z hlavy vymaže vzpomínku na tahání utonulého z řeky...
Šampusova vzpomínka bude trochu jiná, ale radostná ani náhodou.
Popis komplikací páteční odpolední cesty do Litovle by vydal na samostatný článek; v autě jsme vyhlásili, že pokud přijedeme k trase závodu do devíti hodin, tréninková jízda se ještě uskuteční. S přimhouřením oka jsme to stihli a tak junioři za ne úplně standardních světelných podmínek vyrazili na řeku. Trasu závodu projeli skoro dřív než auto a následně se rozhodli pod vedením "půjčeného" vedoucího Paziho pokračovat dál do kempu (2-3 km) na lodích. Před kempovou hospodou plnou formu ladících soupeřů ale přistáli už za totální tmy...
Závody proběhly zdařile průběhem i výsledky.
Smůlu si vybrali hoši při hlídce 3xC1, kdy novic Jarda po vcelku solidní jízdě zvrhnul v nejnešťastnějším místě - 5 metrů před cílem. Nasednout se již nedalo, ostatní proťali cílovou linii...
Klubové historické statistiky nemáme, nicméně zisk osmi medailí z jednoho šampionátu bude v klubové výsledkové historii patřit někam velice vysoko!
Z pohledu klubu je velice potěšitelná skutečnost, že se nám podařilo poskládat dorostenecké hlídky pro všechny kategorie.