Slalomy a sprinty v Opavě.
3. + 4. ČP žáků ve slalomu a 1. + 2. ČP žáků ve sjezdu na Opavě v Opavě
Posháněli jsme čtyři dítka, poskládali jim lodě na Tranďáka a vyrazili k Opavě. Na náš vrtkavý vlek jsme se spoléhat nechtěli a tak jsme vzali tolik lodí, kolik se na střechu Tranďáka vešlo. Na deset startů ve slalomech i sjezdech jsme tak měli pět lodí...
Cesta proběhla vcelku v klídku, ani tolik nepršelo. Opavskou loděnici jsme našli překvapivě snadno, to už ale pršelo solidně. Než jsme postavili stany a přebudovali Tranďáka z varianty „jízda" do varianty „spaní", tak jsme byli docela solidně mokří. Byl pozdní večer a tak děti šly spát a zbytek „zjišťovat podrobnosti k závodu". Podle stavu v loděnici jsme usoudili, že někteří vedoucí z ostatních klubů "zjišťují podrobnosti k závodu" už docela dlouho...
Chtěli jsme je dohnat, ale bohužel záhy došlo ve "zjišťovně" pivo a posléze se Opavští rozhodli zavřít celou zjišťovnu, což se jim s menšími obtížemi nakonec podařilo. Po následném zlikvidování vinných zásob různých kolegů jsem se odebral načerpat síly spánkem. Před tím jsem se vydatně napil vody z kohoutku v loděnici (brrr).
Bubnování kapek na střechu Tranďáka po celou noc nepřestalo. Nepřestalo ani ráno. Osobně jsem se necítil zrovna nejlépe. Natlačil jsem do sebe trochu snídaně a po mé první jízdě jí téměř poslal někam do křoví. Po druhé jízdě to bylo obdobné. Pak mě krom žaludku začala zrazovat i hlava a celé tělo, které jsem tedy na zbytek dne uložil do horizontální polohy, protože nic jiného s ním nešlo dělat. Vnímal jsem, že bubnování kapek celý den nepřestává, ale moc jsem nevnímal, kterak naše dítka zápolí s počasím a se zdejší slalomovou tratí. S počasím to sfoukli docela dobře, včetně Vojty, který neměl s sebou ani pláštěnku.
S Opavským kanálem už jim to tak dobře nešlo, byla to pro ně trochu těžší voda, než na které jsou zvyklí jezdit, takže si všichni dobře zakulili.
Po slalomu přišly na pořad sprinty a protože jsme pro čtyři děti měli jednoho sjezďáka, měl jsem při sprintech hrát hlavní roli já - v podobě běhače s lodí od cíle ke startu. Tuto roli vylepšil ještě Ráďa tím, že přislíbil půjčení této naší jediné loďky také spřízněnému táborskému žáčkovi. Já jsem ale po celé odpoledne nejevil známky života a tak tato role připadla na našeho šéftrenéra. Po první vynášce, kdy jsme nabourali pořad hned dvou kategorií, bylo zřejmé, že tato taktika je nesmysl a Kája s Vojtou si šli pro slalomky. Jízda na slalomkách se ukázala nakonec jako docela dobrá strategie. Žádné oslnivé výsledky naši borci tento den nezaznamenali a ani třetí místo Áni ve sprintu mladších žákyň to nijak výrazně nezvrátilo.
Po celodenním pršáku šli spát všichni dost brzy (já tedy už z kraje odpoledne...).
Ráno nás vzbudily sluneční paprsky a azurová obloha !
I já se cítil nějak lépe. Sledujíc barvu vody při ranní hygieně jsem přestal pátrat po příčinách své včerejší indispozice. Dokonce jsem nastoupil i do závodu a dojel do cíle !
Se sluníčkem se vedlo lépe i dětem. Holky už nekulily a Áňa se posunula do první pětky mladších žákyň. Nekulil ani Jenda na singlu, ale na první žákovskou desítku v pořadí to nestačilo ani náhodou.
Lehce dramatická byla opět situace před sprinty. Tentokrát už ne kvůli přenáškám, ty jsme vyřešili využitím slalomek, ale kvůli průtoku. Ten se trochu zvýšil a od dětí začaly padat návrhy na neúčast v závodě. Návrhy neprošly a tak všichni s neradostí vyrazili do bojů „s živlem". Mladší děti seděly ve sjezďáku na podobné vodě poprvé v životě a tak bylo pro ně sjetí tratě trochu oříškem. K vidění byly různé varianty průjezdů korytem (točení, hodiny, couvání, otloukání břehů, plavání) a slalomová loď byla v tomto případě hlavně kvůli zkušenostem skoro i výhodou. Nakonec Kája na slalomce téměř sahala po bronzu - zbyla na ní k její veliké spokojenosti brambora !
Zapsal: Palouďák
- Fotogalerie
- Výsledky (odkaz přibude)
- Článek v Deníku